žabky se rozbíhají po hladině
víří osudu zrcadla
touží změnit cesty páně

skáčou rychle, potom líně
žádná zatím nepadla
ale padne, nečekaně

když stihne jen osm skoků
ještě si hodím korunou
vzdám poslední z díků

popiju dobrého moku
pak půjdu za lunou
Mekkou náměsíčníků

když zvládne devět odrazů
vyplním sloupce tiketu
snad štěstěna mi vyhoví

opustím místní námrazu
nic nezabrání mi v odletu
na Kokosové ostrovy