jako vždycky.. dny, týdny, roky běží
na co si stěžovat, když jsem je přežil
zbyl tu jen vypitý pohár od hořkosti
a za zády deset let od zkoušky z dospělosti
kde jsem jen strávil tuhletu štaci?
a kdo za mě vzal takovou alternaci?
sněženky na druhý pohled, všechny k poznání
nezvadly vzdor času, který je dohání
snad ještě není kolem nás hotovo
jsme machři, řeknem si o slovo
ale když odkryjem svá slabá místa
každý z nás je trochu fatalista
a hřejem si na srdci každý svou zmiji
nakonec všichni zmizíme v nostalgii