V teplý podvečer
lehám si na stráni.
Ticho se mísí s vůní arniky
a já se v krásném opojení
dívám na mraky.

Pozvolna se rozsvěcují hvězdy.
Vydechuji cigaretový kouř
a myslím na to,
že dnes večer se tvůj bílý květ
změní na červenou růži.

Fešák měsíc odhaluje tvou siluetu
a dva stíny se bázlivě dotýkají.
Obloha se stydlivě schovává do mraků,
zem pije tvou krvavou oběť
a ty se chvěješ.

Chvíli nato vyčerpán láskou
usínám ti v klíně.
Z dálky cítím arniku
i tvůj heřmánkový šampón.
A naše hvězdy pohasly.