V poslední době přemýšlím dlouze,
komu mám vlastně přisoudit vinu
za to, že žijeme jen na půl plynu
vhozeni bezděčně do stavu nouze.

Někdy je tak těžké odolat touze
osudu do tváře svou hořkou slinu
(když pro nic jiného, tak pro tu psinu)
plivnout a vědět, že nebudu souzen.

Ještě to vydržet, hlavně se nedat!
Slunce přec dál každý den vychází,
nakonec něco je stále stejné.

Jen v sobě najděme tu vůli hledat
kam se nám schovaly před všemi zákazy
věci - tak krásně obyčejné.