Nevím jestli jsem utrhl dvanáct nebo více listů z kalendáře od té doby, kdy mi naposledy bylo do veršování, ale přijde mi to jako věčnost. Po dlouhém bloudění pustými krajinami, kde za můzy polibek se platí zlatem jsem opět našel ten pramen, z nějž vtékají slova na jazyk poetův. A shodou okolností mě ta ohromná básnická potence zastihla ve chvíli, kdy jsme se starým kamarádem vzpomínali na doby dávno minulé. A tak vznikla tahle epopej z dob, kdy jsme se poznávali s životem, potkávali ty nejlepší a nezapomenutelné dívky a zažívali báječné a neopakovatelné příběhy. Vzpomínat se má bez emocí, bez lásky i bez zášti, jen navenek s humorem a uvnitř s nostalgií, tedy i příběh bude takový.

Vyjevím vám tedy vzápětí,
co vylovili jsme v paměti.
Než spustím aparát mluvicí,
představíme si účinkující:
předseda, hlavní hrdina,
A2 - jeho věrná družina.
Abyste také věděli,
jak jsme ve třídě seděli:
předseda ve druhé lavici
a negřík po jeho pravici.
Já v lavici poslední.
Schylovalo se k poledni,
když došlo na dvě volné hodiny.
Předseda slavil narozeniny.
Důvod k oslavě byl obrovský,
byly to osmnácté narozky.
Předseda, do té doby abstinent,
odskočil si s pivaři na moment
do Meduny v Křemencově ulici,
tedy hned u školy sídlící.
Dvě medoviny a čtvero pivíček
tvořily jeho jídelníček.
A bramborový salátek
byl jeho konce začátek.
Na rameně metrovou opici,
náš předseda, podivně chodící
dokonce si i dovolí
vrátit se zpátky do školy.
Že neštěstí chudáky nemíjí,
musel tam setrvat ještě na chemii.
Tak tedy ještě pln humoru
s pomocí přátel došel až nahoru.
Ve třídě jsme ho posadili,
jak jsme za vhodné usoudili,
na moje místo dozadu
a já beze všech dohadů
do první lavice uprostřed
před negříka jsem si sed.
Začala organická chemie,
učitelka do třídy vstupuje.
A my si říkáme: "Do zadnice!",
za ní jde zástupce ředitele.
Je jasné, že vzadu vystřídá předsedu
a ten půjde zpátky dopředu.
Došel tam jen tak tak,
leč horší to bylo pak.
Jen tak sedí a pak hle:
řekl: "ježiš, mě je zle".
Marně ho negřík chlácholí,
že ten žaludek přebolí.
Pak to přišlo, byl to fofr -
nějak se mu zvednul kufr.
Nežli byste rukou mávli,
na lavici hodil šavli.
Negřík Nováků situaci pochopil
a předsedovu mikinu uchopil.
Zachoval se jako pravý rek.
Kdo by to byl býval do něj řek?
A předsedovu blitinu
schoval pod zmíněnou mikinu.
Snad zásahem vyšší prozřetelnosti
ušlo to zástupcově pozornosti.
Situace zdála se zachráněna,
jenomže přišla druhá vlna.
Ta už se odehrávala na WC
a my chtěli vědět jak dalece
ponese předseda následky
za první své pitky výsledky.
Dopadlo to vcelku šťastně
a i s poučením vlastně.
Neboť račte porozumět,
"I pít se, hochu, musí umět"
řekl mu zástupce pouze.
Stručně. Na co dlouze?
A tak horší než pocit viny
bylo zbavit se kocoviny.