Kdysi jsem se zařekl, že už nikdy nebudu psát básničky, které jsou neveselé nebo se nad něčím hlouběji zamýšlí a že budu produkovat jen to, co lidi baví. Osud si ale s lidmi pohrává podle vlastního scénáře a tak jsem se znovu hlouběji zamyslel nad neveselými věcmi. Budiž mi ze všech stran odpuštěno.

To, co se stalo, nemělo se stát
a já jsem se tě nikdy neměl ptát.
Stokrát se kaju a na kolenou klečím.
Nad tím, co jsem způsobil, v koutku duše brečím.
Pár slov je malé duše pohlazení,
na tuhle ránu však lepší náplast není.
Snad doufat jen, že milosrdný čas
vrátí ti úsměv jednou zas.