pro jednu milou kopretinku...

krásná dáma u krbu je položena
medvědími kůžemi je obložena
ty kůže její nahotu skrývají
její oči se na ohně dívají
jak v krbu tančí náhodně
doleva, doprava, svobodně
ty plamínky jak pozlátka na oltáři
i v jejích hlubokých očích září
a její krásné tmavé vlasy voní
svěže jak bouřka co oblohou se honí
v místnosti v křesle sedí i pán
z poháru pije lehce zadumán
a pak říká dámě pln něhy
staré pohádkové příběhy
v krbu oheň pohasíná
a paní pomalu usíná
pán jí dal polibek letmý
a než se v krbu zcela setmí
přikládá a svojí paní
přeje šeptem krásné spaní
přikryje ji ještě jednou kůží
a jako pravý rytíř mezi muži
"má paní, ochránce váš
u lože bude držet stráž"