oči malíře za pilíři
říkají chraň, chraň mě smutek na mě leží
v přesmutné Paříži
pod Eiffelovou věží

oči hudebníka, který na housle hraje
říkají, chraň mě, smutek ve mě sténá
když v mé duši taje
přesmutná řeka Seina

oči pouliční děvky
říkají chraň, chraň mě duše má je můj katr
když přesmutné pařížské uliční cévky
táhnou děvku na Montmartre

oči zalité slzami pierota
říkají chraň mě, chraň můj úsměv dlí
když myslí na jméno Antonietta
zažívá smrtnostné deja vu

oči krvavé, schované v důlcích vraha
volají, zab mě, zab s gracií
vidíš mé oči, má drahá
jsou mrtvé pohřbeny ve Francii

// a k tomu já jsem dodal...

oči studenta tiše křičí
chraň jen chraň mou lásku
beztak mě brzo zničí
já dal svůj život v sázku

oči temné jak havraní peří
chraň si, chraň je hned
starý slepec tak láteří
a hraje na svůj flašinet

oči zalité slzami pálí, že?
chraň svůj domov, chraň
proč je ti horká půda Paříže
proč platíš krutou daň?