tady mi někdo v půlce sebral inspiraci... asi to už nikdy nedokončím, protože bych narušil ten původní duch básně...

pianista sedí u svého klavíru
před sebou rozložené noty
na pedál šláp podrážkou boty
kouká se do těch papírů

je na nich klíč a notičky
trilky a staccato
allegro i moderato
nahoru, dolů nožičky

hráč své prsty rozvinul
na pražce černé, bílé
zmáčknul jich pár během chvíle
zvuk se žádný nelinul

pianista podleh žalu
oči se mu zalily
slzy se z nich kulily
po tvářích jeho pomalu