jediné oč by se měly starat
vlasy tvé - kterou z parád
si dnes oblečou
jó to bude šou
až si vezmou korzet copánků
nebo se rozpustile od vánku
nechají rozevlát
jenom tak akorát...

láska je po závisti nejsobečtější cit
nejeden člověk byl už láskou bit
láska je jenom chemie hloupá
člověk je hloupější, když se tak houpá
na vlnách slepoty, v růžových brýlích
topí se sám v sobě v těch lásky chvílích
však přes tu kritiku
každý se ve mžiku
div nepřetrhne
a sebe vrhne
do spárů lásky
zase a zasky

naše vášeň je oheň, který hladí
někdy pálí, někdy trochu chladí
vášeň pro ženy, vášeň pro lásku
vášeň pro trhání obilných klásků
a z každé obilky zrnka slov loupat
a nechat je na mouku písmen chroupat
a znovu spojit ve slovní těsto
ač nejsme pekaři, umíme přesto
péct verše zasněné, které nás vedou
krásným snem spíš než všedností šedou
nebo upéct báseň o kladech našich žen
a kdo takhle píše, ten buď pochválen
za inspiraci děkuji a pěkně se klaním
našim dívkám, slečnám, dámám, paním
i mr. dr3am3r na ně někdy ódy pěje
v dnech silných i dnech beznaděje
ženy můzy se mu inspirací zdají
ony pro nás, kámo ghoule, vždycky něco mají

její nevinnost žhne jak sopka
zrak tvůj se s jejím potká
prostá a složitá
schoulená, rozvitá
v očích jejích vidíš
tolik až se divíš
chce se šedou zdát
nikomu se nepoddat
však oheň co v ní hoří
bariéry boří
co bylo dřív cudné
už je pro ni nudné
sice ještě nevinná
není ale laciná
až si ji někdo zaslouží
do jejích stínů se pohrouží
a najde v nich více jasu
než slunce má, toho času
zahoří plamen nato v něm
oba shoří vášně ohněm
neostýchej se, paní, nuže
a učiň nejšťastnějším muže

ve shluku světel a ran
blesk, hromem sledován
kreslí své obrazce
hladce i obratce
plete se oblohou
blesky mi pomohou
snad dostat nápad
zas bude klapat
myšlenek mlýnek
a u kamínek
se mlynář bude hřát
slova pro básně
ven bude hnát

našlápni svůj stroj
a nic se neboj
na tom nic zlého není
že slyšíš tlumené dunění
a ten zvuk trochu ožívá
když ruka na plynu spočívá
hoď tam kvalt a ujeď kus
uslyšíš motor hrát blues
a je to muzikantská klasa
když hraje chopper - basa
ta pomalá muzika bez konce
je lepší než kvapík japonce

nedávno jsem dostal dar
krásných křídel jeden pár
byl to dárek nebeský
párek křídel andělských
pokud cestu nepopletu
doprovodím tě v tom letu

mám radost a jsem šťastný
však jen tehdy dosti
když můžu radost vlastní
věnovat milé osobnosti

v řece jen kameny a nicota
pozvedni svůj zrak
drž se pevně svého života
a létej jako pták
či se snad bojíš vzhůru lítat
že chceš až na dno padnout
tam svoje anděly sčítat
a nechat květ svého já zvadnout
ten tvůj kámen
si tě stejně najde
po všem amen
slunce zajde
můžeš ho však potkat
hrdě létajíc
s osudem se utkat
a ne jít mu vstříc

poštovní holub přinesl mi psaní
v němž je napsáno tvé dnešní přání
chceš abych ti nalil sklenku
a sedneme si sami venku
chivas regal, 12 let
jsem u tebe děvče hned
chladná whiska na tvém jazýčku
ohřeje se jenom chviličku
aby mu dopřála svou chuť jemnou
vychutnáváš ten drink se mnou
a starý gramofon na kliku
loudí ze sebe muziku

dej mi ruku, dej mi i druhou
projdem spolu, básnířko, duhou
a černé myšlenky se hned zhatí
když duha tvé vlasy pozlatí

až budou všechny mráčky pryč
vem káču a já vezmu bič
budem si hrát jako malí
žasnout, kam jsme rozum dali

v té síti ležíš a nic jiného není
tak krásné a bohaté jako tvé snění
měla bys vědět, než bude den bílý
tvoje sny pochytám síťkou na motýly
a některé se možná vyplní na přání
nežli tě probudí zítřejší svítání

jestli i Ty máš v sobě oheň
co zahřeje, však nespálí
na tato slova si vzpomeň:
buď v lásce šťastná, Bůh dá-li

hledám recept na tvoje štěstí
a napeču ho pro tebe dosti
potřebuju jen správnou vařečku
těsto štěstí pak pomocí válečku
rozválet na každý den v roce
dopřát ti tak jen kladné emoce
a poctivě přidat surovin víc
aby to nebylo kynuté nic

po zábradlí jede Pépi
je to ale frajer slepý
neviděl jak hřebík trčel
když po tom zábradlí frčel
škráb se hřebem do kulí
a teď mluví fistulí