Tak a přecejen došlo k tomu, čeho jsem se původně chtěl vyvarovat. Zveřejňuju tady několik básniček, které patří k těm zvláštnějším, zamyšlenějším a neveselejším. Pravda je, že jsem je tady původně nechtěl publikovat, ale nedávno se stala jedna věc, která mě donutila se zase nad spoustou věcí zamyslet a najednou jsem dostal náladu na to, abych všechny ty utajované veršíky vypustil na světlo boží, i když si po jejich přečtení budete možná o mě myslet cokoli. Na druhou stranu - možná v nich najdete nějaké poučení, které jsem se tam snažil vložit, když jsem je kdysi psal. Některé jsou inspirovány vlastními zážitky, některé zážitky kamarádů a některé možná i něčím jiným. Jedno však mají asi společné - většinou jsou produktem pohnutých okamžiků nebo pohnutých nálad; i taková je inspirace. Nečekejte žádnou převratnou veršovou rytmiku a kvalitu, některé kousky se nerýmují (převážně ty, které jsou spíš polemikou o různých životních situacích než nějakou klasickou básní). Takže jestli omluvíte sníženou obsahovou kvalitu následujících statí, můžete se do toho pustit.


Moje úplně první rozsáhlejší básnička vznikla někdy v průběhu třeťáku. Inspirovaly mě k ní tehdejší expedice do noční Prahy. Těžko to vysvětlovat (jenom pár blízkejch přátel by to mohlo pochopit), ale bylo na nich něco magickýho. Neděste se toho, jak to netradičně končí, aspoň si zvyknete, že nejsou všechny konce takový jak si je představujeme.

Maxx - nekonvenční

odevzdávám se noci,
noc je svoboda...
né jen chtít, ale moct i
žít naplno, co to dá...
můžeš poznat života pravou chuť
a jestli jsi suchar, tak se doma nuď...
pro správný lidi bez ctností,
co Bůh z ráje bez ptaní vyhostí
se otvírá jinýho světa brána
a otevřená je až do rána...
do Prahy vyrazit v nastalým stínu,
na Letnou cestička, ty v jejim klínu,
opilost reálem, máš kocovinu...
noční vyprošťovák už zabírá,
když město svý oči zavírá...
s lidma, co uměj trochu žít,
se můžeš teďka pobavit...
zhasnutý lampy, co tě míjej,
z tvýho life drinku neupíjej...
potkáváš i divný lidi,
todle se ve dne nevidí...
žádný dealoši a podsvětí,
ale lidi ve dne v zajetí
vlastních bariér...
tady s nima hrajou fér...
noc skreje nedostatky
a skreje i přebytky,
hry na drsný týpky
to už jsou přežitky...
potkáváš i holky - a vnadný,
podlehnout, to je tak snadný...
sám se sebou tam seš
a svobodně se rozhodneš...
jestli chceš říct jo, tak běž...
možná svuj triumf přežiješ...
dej průchod tomu, co v sobě máš,
jinak to kouzlo nikdy nezískáš,
co otvírá všechny zámky i pevnosti
chráněný doposud příkopem mravnosti...
musíš taky myslet a né jenom žít,
volnost, rovnost, bratrství a svobodu ctít...
bullshit, bullshit, samý kecy,
k čemu jsou ti tydle věci?...
ňáký verše pro zasvěcený,
tripy do země zaslíbený...
nech bejt a žij podle svýho,
svýho svědomí nejlepšího...
bude-li každej z nás z kamene,
je celej národ z kvádru...


Tahle básnička, pro kterou jsem nemohl vymyslet název (proto jí připadlo jméno divná) vznikla z myšlenek, který se mi honily hlavou, když jsme se s jedním dobrým kamarádem bavili o vrtkavosti lidskejch vztahů. On to vůbec často schytával od holek, který si nedokázaly vážit toho, jakej byl, ale teď už našel to pravý štěstí a já mu to jen a jen přeju.

Maxx - divná

nejdeš mi z hlavy...
civim tu na tebe...
znám holek davy...
nechci je pro sebe...
ty jsi na mě lásko...

sázim sad růží
pro tvoji marnivost...
mám tě pod kůží
a furt toho nemám dost...
ty jsi na mě lásko...

snad osud chtěl
by jsme se potkali...
snad i věděl,
že jsme se hledali...
ty jsi na mě lásko...

vánek tvé vůně...
bouřlivá OLE...
topím se v lůně...
teď buď zas dole...
ty jsi na mě lásko...

kapky deště
maximalizovaly chtíč...
chci trochu ještě...
né, nechoď pryč...
ty jsi na mě lásko...

země se točí
a já jsem happy...
nevim, že oči
mý jsou tak slepý...
ty jsi na mě lásko...

proč jenom neviděj
co vidět by měly?...
svět čistej a pravdivej...
jen kdyby chtěly...
ty jsi na mě lásko...

tvý oči do zelena...
proč jsou v nich mraky?...
tvá duše odhalená...
už vidím taky...
ty jsi na mě lásko...

na mě jsi asi nemyslela...
jinej se v tobě rozplýval...
jenom jsi prostě zneužila
že jsem se tak špatně díval...
ty jsi na mě lásko...

moje kapky deště
už nepadaj pro tebe...
uvažuješ ještě,
že tě vezmu do nebe?...
ty jsi na mě lásko...

neviň srdce, ničemu...
tohle je věc mozku...
cit bez hlavy? k ničemu...
auto bez podvozku...
ty jsi na mě lásko...

nebudu tě za to soudit...
s jinym ti to sluší...
sama budeš jednou bloudit
ve svý černý duši...
ty jsi na mě lásko...

žije se mi mnohem snáze,
bejvalý všechno moje...
už vim, že je jenom fráze:
"zastav čas, jsem jenom tvoje"...
ty jsi na mě lásko...

vysmívám se tobě
a vysmívám se sobě...
my a naše láska
ve společnym hrobě...
ty jsi na mě lásko...

země se zas točí
a já tobě děkuju...
otevřela jsi mi oči...
jen toho času lituju...
ty jsi na mě lásko...

odejdu někam daleko...
takhle nějak se to dělá...
ty z toho nebuď naměkko,
vždyť jsi to tak sama chtěla...
ty jsi na mě lásko...

...zapomněla


Nerýmovaná abstraktní báseň nejistá vznikla ve čtvrťáku. Je to jedna z těch, kvůli kterejm si možná budete myslet, že jsem nějakej případ k Choholouškovi. A možná je to i pravda, jednou mi to řekla i holka, který věřim úplně všechno a ten, kdo jí taky zná, tak ví proč. A já cejtim nutkání říct tohle: "díky ti, Sluníčko, že pořád jasně svítíš, přesto, že jsem v minulosti na oblohu několikrát zatáhnul obláčky; teď už jsem nad zakaboněný počasí povznesen :)".

Maxx - nejistá

já jsem tam byl...
zabloudil jsem do sebe
a hádejte koho jsem tam potkal?
sám nevim...
byl jsem to já?
muj hologram?
ty?
ty to nejsi, poznal bych tě mezi tisíci...
ale sebe jsem nepoznal...
nebo jsem nepoznal svuj hologram...
ne, ty to vážně nejsi...
měníš se jako chameleon,
ale vždycky tě poznám,
protože máš To...
co?
nevim, ale rozhodně to máš...
sakra, bloudim vůbec v sobě,
když tam nejsi?
a kdo vlastně ty jsi?
tvuj hologram?
kdo je ten pán bludiště?
vypadá moc nóbl,
než aby to byl konzumní občan...
jestli to nejsem já,
tak co tady dělá úplně cizí koexistent?
možná mě vyvede ven,
protože dezorientace
z deziluze a dezinformace
reflektuje psýché do zrcadlový místnosti
mýho já nebo já mýho hologramu
a já i muj hologram máme právo na soukromí,
když jsme ve svym nitru, prostě v sobě...
jestli teda jsme v sobě...
možná jsme v tobě...
nebo v tvym hologramu...
ale hlavně, že neprší...
pán bludiště, ta hříčka existence,
řiká, že mě ven nevezme...
tak asi navěky zustanu v sobě...
nebo ve svym hologramu...
nebo v tobě...
nebo ve tvym hologramu...
ale hlavně, že neprší...


Ten, kdo píše básničky, určitě ví, že noc je ohromně inspirující. Když jsem byl ještě takovej nějakej bezstarostnější, sbíral jsem tu noční inspiraci a nechával jsem jí plynout přímo na papír. A tak mimo jiné vznikla i tahleta básnička, která obsahuje možná kontroverzní, ale zamyšleníhodné pointy.

Maxx - otevřená zpověď zavřeného revolucionáře

napravo, nalevo, zeď...
za mnou dveře, hleď,
zvenku zamčený...
oknem jde světlo
přes mříže cezený...

bez soudu pod zámkem
svůj chleba se džbánkem
čisté vody obědvat budu...
v rohu jsem zahlíd krysu,
aspoň tu nebudu mít nudu...

"pojď, kryso, nerad jím sám...
přisedni ke stolu, kousek ti dám"...
"bylo tady vězňů spousta,
ale žádný jako ty"...
říká a už kůrku chroustá...

"všichni jsme si rovni tady
bez falše a beze zrady...
můžeš se mnou jíst a pít,
povídat si"...
"mohl jsi mě však zabít..."

"ne, nemohl, mordýř nejsem...
jsem prý revolucionářem...
říkal jsem lidem něco jiného,
než chtěli slyšet,
tak mi dali punc špatného"...

"vyprávěj mi svůj příběh
jak s tebou život vyběh...
bez veršů můžeš rozmlouvat
co tě sem přivedlo
a já ti budu naslouchat"...

"dobrá, poslouchal jsem
onehda, jak si lidi vzkazovali:
"nevadí mi, žes mi dal kopačky,
vrať se ke mně"...
začal jsem říkat:

"proč lžete, když vám to vadí?...
a proč se tak ponižujete?...
to nemáte ani trochu hrdosti?...

ale poslechni si, kryso
ty vzkazy dneska a uslyšíš
zase to stejný:
"prosím, vrať se ke mně, já jsem ta špatná"...

dál jsem chtěl vyvrátit
mýtus kolem "miluju tě"...
říkal jsem,
že když místo činů
mluví jenom ústa,
tak je to prázdný...

taky jsem říkal:
"ta holka, která ti naboří
testosteronovej režim
nemusí bejt ta pravá...
ale naproti tomu ta,
která ti ho nenaboří
to bejt ani nemůže"...

říkal jsem,
že když jsou si dva blízký,
jsou taky nekonečně vzdálený...
podívejte se třeba na 1 a 2...
jsou tak blízko a přece daleko,
je mezi nima nekonečně mnoho
reálných čísel...

řikal jsem jim,
ať nic nehrajou a jsou upřímný,
no a podívej, kryso,
jak to na sebe všichni koulej...

no a tak jsem se dostal sem,
mohlo bejt hůř, čert to vem...
budu tady mít na to volnej čas,
abych se nad sebou zamyslel...
a vy se zamyslete, zda se to

netýká i vás...


Poslední uvedená básnička přináší opět několik snad zajímavejch myšlenek. Třeba to celý má nějakej hlubší smysl, ale žádnýho odborníka se ptát nebudu, aby mě neodkázal na příslušný oddělení v Bohnicích. Závěrem bych snad jenom řekl, že s postupem času se muj náhled na věci vyvíjel a změnil, takže ne všechno, co jsem tady uvedl prezentuje moje aktuální názory. A ještě než nade mnou úplně zlomíte hůl, tak se zamyslete, jestli něco z toho co jsem napsal není pravda, kterou si jenom nechcete připustit. Toť vše.

Maxx - vzkaz dvěma nejmenovanejm slečnám

hej hej... jó
včera mi zas jedna dala
inspiraci...
vlastně byly dvě...
ale daly mi jenom jednu
inspiraci...

co je novýho?...
nic a všechno...
změnil jsem se k poznání...
kdybych se změnil k nepoznání,
tak byste mě přece nepoznaly...
jsem zase free a to mi sedí...
hodí se mi to k barvě krve...
nemyslim si, že bych musel
kupovat celej pivovar,
když mi stačí sem tam žejdlík piva...

kdo pil, ten umřel...
a kdo nepil - taky...

pořád věřim...
věřim v osud, když chci...
věřim v Boha, když potřebuju...
věřim v sebe, když můžu...
věřim v zázrak, když už nemůžu věřit
v nic jinýho...

někdy se jen spoléhám...
spoléhám na náhodu,
i když taková náhoda
dá někdy dost práce...
a co mi schází?
nic nezbytnýho...

přišel ke mně Bůh...
nebo ďábel...
a řek mi jen jedinou věc...
"Anscheissen und verwischen"
a vodešel...
no a to je velká myšlenka...
mám o dost míň starostí,
když něco řešim takhle...

přemejšlel jsem...
řekla jsi cca: "ty to teda vedeš"...
ale já nevim jestli to vedu
nebo jestli to vede mě...
no vlastně je to jedno...
hlavně, že mi chutná...

co je novýho?...
nic a všechno...
zustávám svuj...