Ghoul & Maxx - Hvězdný prach
12.10. 2005
slunce se za obzorem tratí
dolů na zem padá rosa
a tráva má z noci strach
hvězda sama si oblouhou chodí bosa
a měsíc se zdá že potratí
malý vesmírný prach
ten vesmírný prach
bych něčím rád splách
snad mi taky ghoul odpustí
když změny rytmu se dopustím
jak padla k zemi, do té rosy
našlapuju jemně, bosý
a milá mi do ruky dala
sklenku Modrého portugala
přivoním, ochutnám, už dle zvyku
poválím víno na jazyku
když se skrz sklenku dívám
na slunce, pocit mívám
že paprsky sluneční záře
obrysy tvojí tváře
kreslí zvolna, ladně
ten obraz je až na dně
a tak tu stojím v rose bosý
a vzpomínky v sobě stále nosím
tuhle sklenku vypiju do dna, ach
vzpomínám, jak padal hvězdný prach
vzpomínám na tu noční zář
která padala na tvou tvář
v tom nočním stínu
jazyky se vrací k vínu
víno portugal směsice
s chutí vypít až do dna tvář měsíce
a tvé hebké boky, válejí se v rose
tvé oči pějí operetu, noční chválu
a tvé nohy bosé
se dnes v noci myjí v portugalu
a v tomhle denním nočním reji
já teprve k poznání spěji
že byla mi dosud zatajena
pravá podstata slova žena
teprve ty obsáhneš sebe i mne
do země krásně tajemné
ty dvě deci ti hrozně sluší
a já už pomalu tuším
že nechám měsícem vyjasnit
tvé křivky a budu snít
jak jsem tím vesmírem, na záda
tvá krásná můj prach zase padá
to slovo žena vyřčené tobě cinká
když dotkne se tvých rtů vína sklinka
jak dlouho jsme o sobě snili
teď mírně opílí
nocí, snem
svá těla roztrhnem
a měsíc rodí stále
temnou
noční sedmikrásku
pak pegas na tvých zádech
rozházel spadlý hvězdný prach
pomyslel jsem na lásku
a v tvých očích
utopil jsem strach
strach, že se jak pára rozplynu
pohledem do tvých očí pominul
a jak se mé i tvé rty sklenky dotknuly
jako by spolu v polibku splynuly
ach ženo, ženo milá
proč jsi mě tak okouzlila
moje i tvoje ruka se třese
však když se spojí, přece
vzniká pevné pouto
do našich těl cestou touto
tisíc blesků uhodí
nebolí, ale lahodí
všem smyslům, pocitům
díky, díky že jsi tu
díky, že naše vášně nezvadly
tvůj obraz ve mě se zrcadlí
a než se schová měsíc bílý
chci stále žít tuto chvíli
kdy se doteky zprvu bázlivé
mění v erupce vskutku ohnivé
ztratil jsem hlavu, našel tebe
prach z hvězd mě příjemně zebe
protože spadal z tebe na mě
a já se topím ve své dámě
a Kajka nám k tomu dodala:
prach na rameni těžkne ti
a tak se ptáme,
zda jsme to my,
co do nebe poletí
a zda snad nejsme prokletí
avšak kdo kdy viděl
prokleté milence
jsou krásní
jak z kopretin dva věnce
v sobě spletené
potokem plynoucí
za noci planoucí
láskou..
dolů na zem padá rosa
a tráva má z noci strach
hvězda sama si oblouhou chodí bosa
a měsíc se zdá že potratí
malý vesmírný prach
ten vesmírný prach
bych něčím rád splách
snad mi taky ghoul odpustí
když změny rytmu se dopustím
jak padla k zemi, do té rosy
našlapuju jemně, bosý
a milá mi do ruky dala
sklenku Modrého portugala
přivoním, ochutnám, už dle zvyku
poválím víno na jazyku
když se skrz sklenku dívám
na slunce, pocit mívám
že paprsky sluneční záře
obrysy tvojí tváře
kreslí zvolna, ladně
ten obraz je až na dně
a tak tu stojím v rose bosý
a vzpomínky v sobě stále nosím
tuhle sklenku vypiju do dna, ach
vzpomínám, jak padal hvězdný prach
vzpomínám na tu noční zář
která padala na tvou tvář
v tom nočním stínu
jazyky se vrací k vínu
víno portugal směsice
s chutí vypít až do dna tvář měsíce
a tvé hebké boky, válejí se v rose
tvé oči pějí operetu, noční chválu
a tvé nohy bosé
se dnes v noci myjí v portugalu
a v tomhle denním nočním reji
já teprve k poznání spěji
že byla mi dosud zatajena
pravá podstata slova žena
teprve ty obsáhneš sebe i mne
do země krásně tajemné
ty dvě deci ti hrozně sluší
a já už pomalu tuším
že nechám měsícem vyjasnit
tvé křivky a budu snít
jak jsem tím vesmírem, na záda
tvá krásná můj prach zase padá
to slovo žena vyřčené tobě cinká
když dotkne se tvých rtů vína sklinka
jak dlouho jsme o sobě snili
teď mírně opílí
nocí, snem
svá těla roztrhnem
a měsíc rodí stále
temnou
noční sedmikrásku
pak pegas na tvých zádech
rozházel spadlý hvězdný prach
pomyslel jsem na lásku
a v tvých očích
utopil jsem strach
strach, že se jak pára rozplynu
pohledem do tvých očí pominul
a jak se mé i tvé rty sklenky dotknuly
jako by spolu v polibku splynuly
ach ženo, ženo milá
proč jsi mě tak okouzlila
moje i tvoje ruka se třese
však když se spojí, přece
vzniká pevné pouto
do našich těl cestou touto
tisíc blesků uhodí
nebolí, ale lahodí
všem smyslům, pocitům
díky, díky že jsi tu
díky, že naše vášně nezvadly
tvůj obraz ve mě se zrcadlí
a než se schová měsíc bílý
chci stále žít tuto chvíli
kdy se doteky zprvu bázlivé
mění v erupce vskutku ohnivé
ztratil jsem hlavu, našel tebe
prach z hvězd mě příjemně zebe
protože spadal z tebe na mě
a já se topím ve své dámě
a Kajka nám k tomu dodala:
prach na rameni těžkne ti
a tak se ptáme,
zda jsme to my,
co do nebe poletí
a zda snad nejsme prokletí
avšak kdo kdy viděl
prokleté milence
jsou krásní
jak z kopretin dva věnce
v sobě spletené
potokem plynoucí
za noci planoucí
láskou..