ve světlech barevných reflektorů
pod dozorem všech svých kurátorů
hraju v manéži hloupou frašku
pro potěchu těch pánů šašků
děj, jest-li, tak nevýrazný
však můj projev tak svérázný
strhává čumily k smíchu
oni vymítači hříchů
troufají si natahovat paže
směrem ke mě do manéže
jejich neúcta mě tak znechutí
mám pro ně jenom plivnutí
a tak nikomu neprominu
na ty ruce hodit slinu
každý supí
z té potupy
mně hraje úsměv radosti
vy, exekutoři lidskosti
slyšte co vám nyní pravím
teď vy hrajete a já se bavím