dívám se dnes znovu zdali
tvé sny bílý závoj halí
minule jsem se díval dlouze
však viděl obrysy pouze
pověz mi dnes kdo může
vidět za závojem růže
a zahradníka mezi nimi
kterak nůžkami svými
stříhá květy zapomnění
co provoní tvoje snění
a zaženou všechny chmury
vyplaší tvé noční můry
kdo může vidět řeku něhy
která ani nemá břehy
čí zrak může na té dívce spočinout
co se chce štěstím v objetí rozplynout
můžeš mi tohle někdy říct?
já zatím nevím, nevím víc
a tak jediná je šance moje
jít na druhou stranu závoje