Tahleta básnička vznikla jako součást naší rozlučkové brožury před maturitou, to znamená někdy zhruba v dubnu 2002. Není těžké poznat, že mě k ní inspirovala právě blížící se maturitní zkouška.

Slyšte děti baladu
o jednom lidském osudu.
Strýček Maxx vám příběh poví
o neznámém studentovi.
Budiž vám teď vysvětleno,
že Fň je jeho křestní jméno.
Na věci nic nemění,
že Fň je i jeho příjmení.
Fň Fň šťastný život žil,
než do školy se přihlásil.
Pro středoškolské vzdělání
opustil nicnedělání.
Pak nezván a nečekán
přišel v dubnu k přijímačkám.
Po přijímacím řízení
nabyl Fň Fň domnění,
že teď už je za vodou
a tedy ne náhodou
hned po prvních písemkách
dostal Fň ze školy strach.
Vždyť mu také jistý docent
ze všech nandal 0%.
Není tedy podezřelé,
že docházka šla do zadnice
a vztahy dříve velmi vřelé
vychladly též převelice.
Se samými pětkami na triku
vymyslel bojovou taktiku.
Před klasifikací se vždy schoval
a pak ročník opakoval.
Tímto způsobem Fň Fň hbitě
dostal se v třiceti k maturitě.
Sotva Fň rupnul z gramatiky
pustil se s nechutí do matiky.
Otázka plná úkladů -
shořel na prvním příkladu.
Nevyřešil hlavou dutou,
kolik je 0⁴.
Když neviděl jinou možnost,
stěžoval si na obtížnost.
Že prý tyto praktiky
jsou už z vyšší matiky.
Když mu bylo oznámeno,
že úplně propadl,
poklekl Fň na koleno.
No, spíš na něj upadl.
Jako v básni chlapec bosý
Fň v kleče komisi prosí.
"Nejsem přece doktor věd,
studna inteligence.
To mám za těch 15 let
pravidelné absence?"
"Kdyby ses byl neflákal,
tak bys tu teď neplakal.
Letos už, Fň, nemáš nárok,
uvidíme se zas za rok.
Šetři si dech na příště
a teď už běž do hýždě."
Tohle už Fň neunesl,
na podlahu mrtvý klesl.
Než by se osudem rmoutil,
radši se do sebe zhroutil.
A tak se Fň bez pardonů
změnil v kupku gravitonů.
Z toho plyne poučení,
že nejste-li typ pro učení,
tak si to moc neberte
a na studia se vykašlete...