Chodím kolem a nevnímám,
že čas, který mne objímá,
je pánem všeho, co probíhá.
Chodím kolem a neslyším,
že čas, který jen tak odhodím,
se mi bude smát ze záhrobí.
Chodím kolem a poslouchám,
jak v tajných zahradách se potlouká
čas, který moje tělo otlouká.
Chodím kolem a nevnímám,
že čas, který mne objímá,
je pánem všeho, co probíhá.

Ležím v oblacích a v duchu padám
do náručí tajným zahradám
a těmi pak tiše proplouvám.
Ležím v oblacích a sním a sním
o tom, že čas, který nevlastním,
podlehne lidským plísním.
Ležím v oblacích a přemýšlím
o tom, že čas, který mi nepatří
je vlastně ten, co mi je nejdražší.
Ležím v oblacích a v duchu padám
do náručí tajným zahradám
a těmi pak tiše proplouvám.

Stojím tu sám a už nevysvětlím
svému času, že o něj stále stojím,
on totiž neví, že žiju jím.
Stojím tu sám a nic nevím,
můj čas už se stal minulým,
kromě mě už to všichni ví.
Stojím tu sám a tiše brečím,
protože svůj čas už nepřesvědčím,
už to vím, už mi nevystačí.
Stojím tu sám a už nevysvětlím
svému času, že o něj stále stojím,
on totiž neví, že žiju jím.