směju se svým minutám
dříve než se sečtou
a dvakrát podtrhnou

dříve než mi zavřou krám
skončí větu tečkou
resignaci navrhnou

vážím si svých dnů
neméně i nocí
a žehnám všem ránům

kdy na hranici snu
jsem zvolna procit
uletěl havranům

podléhám svým rokům
stárnu, lehce zraji
jak o překot uhání

už nestačím jejich krokům
mizí v dáli, utíkají
neslyší mé volání