Čtvrtek, cesta z práce, venku leje jak z konve....

Zrovna si tak stojím na světlech před křižovatkou Průmyslové a Černokostelecké. Přede mnou bílé suvko (asi ford kuga), mezi námi asi metr místa. Najednou začalo to auto pomalu, ale jistě couvat. Říkám si, každý normální řidič při smyslech si všimne, že mu couvá auto, tak jsem se snažil zůstat v klidu. Ale vzdálenost se pořád zmenšovala, tak jsem krátce zatroubil v naději, že to řidiče probere z letargie. Marně.

Suvko docouvalo úspěšně až ke mně a teprve potom se řidič probral a popojel kousek dopředu. Čekal jsem co bude následovat. Vystoupila asi čtyřicetiletá blondýna, rozhlížela se, divila. Já jsem zůstal v autě, protože jsem nechtěl moknout (ten ťukanec byl tak slabý, že se nemohlo nic stát). Jenom lehce jsem stáhnul okýnko a paní mě dokonale uzemnila otázkou:

"Vy jste do mě vrazil, ne?"

Pomyslel jsem si, že někdo takový by snad radši neměl mít řidičské oprávnění, procedil jsem mezi zuby nějakou slušnou a věcnou poznámku a pak jsme se rozjeli. Myslím, že nějaké delší vysvětlování by stejně ničemu nepomohlo. Jen jsem zase bohatší o zkušenost, že na srážku (doslova) s blbcem musí být člověk připravený vždy a všude.