Když jsem byl menší/mladší, dělal jsem si srandu z mamky, že jí ve spořce nechtějí dát peníze a musí se podepisovat třikrát než trefí ten podpisový vzor. To bylo ovšem v době, kdy jsem denně napsal rukou kilometry textu a měl jsem nějak vypracovaný rukopis. Tohle platilo možná ještě na VŠ, ale od té doby už uběhlo pár let.

Dnes, když si píšu nějaké pracovní poznámky na papír, tak tiskacím, jinak vlastně všechno ťukám do nějaké klávesnice. A pak přijde nutnost se někde podepsat. Měl jsem v poslední době dost úřadování, takže moje podpisy stvrzovaly různé závazky a transkace v hodnotě milionů. Problém je v tom, že jak jsem se podepsal před týdnem se už nepodepíšu dnes a co teprve za 10, 20 let. Došel jsem k takové variantě podpisu, kdy udělám první písmeno a za ním rozvinu nějakou náhodnou vlnovku. Z toho nemůže snad ani ten nejlepší grafolog určit, že to je můj podpis a ne falzifikát.

Třešničkou na dortu byl dnešní podpisový vzor na nový občanský průkaz. Měl jsem se podepsat takovou tou magnetickou tužkou nebo co to je zač na destičku - výsledek vypadal jako kdybych byl příslušníkem nějaké civilizace, která psala klínovým písmem.

Síla (úřední) podpisu je stále dost veliká, otázkou je, zda oprávněně, když dnes už ani ve škole děti tolik nepíšou rukou a ještě je chtějí učit nový font, který omezuje osobitost každého pisatele.