Nejsou psi! :-o

Tak by se dala zjednodušeně shrnout letošní bláznivá situace. Zájem o psy (tedy hlavně štěňata) je enormní a přizpůsobil se tomu oficiální (plemenný) i neoficiální trh. Některé útulky jsou tak na čtvrtinovém stavu oproti loňskému roku a umísťují se i tzv. ležáci. Množitelé trhají fenkám rodidla, aby to hodilo nějakou tu korunu a chovatelské stanice nestíhají uspokojit poptávku po módních plemenech/zbarveních.

Co tohle všechno vlastně znamená a co dělat, když taky chcete čtyřnohého kamaráda? Prvně se věnujme útulkům. V dnešní době musí být zájemce opravdu pohotový a sledovat nejeden zdroj informací. Dřív platilo, že vše podstatné se dalo najít na peswebu. Letos se v některých útulcích pro velký zájem pejsci točí tak rychle, že pro provozovatele nemá velký smysl vypisovat stejnou nabídku na x různých platforem. Zřejmě vás tedy nemine brouzdání po facebookových profilech (pro přístup k veřejným informacím nepotřebujete vlastní účet), což může být zejména pro starší nebo méně zkušené uživatele komplikace, ovšem doba je taková. Právě tam se dozvíte nejvíc aktualizací ke stavu jednotlivých psů k adopci. Není to centralizované, takže to přináší jistou míru nepohodlí, nicméně vybíráte si parťáka do života, tak tomu můžete něco obětovat. Jak poznáte solidní útulek, který stojí za sledování? Na to není jednoznačná odpověď, ale může vám napovědět aktivita přátel útulku, venčitelů, majitelů adopťáčků. Nejjistější pak bývá do daného útulku zavolat a na konkrétního pejska se zeptat. Nespoléhejte na SMS a nějaké vzkazy a když hovor napoprvé nevyjde, nevzdávejte to. Lidi v útulku mají často nějakou urgentní práci, kvůli které to nemůžou zvednout. Po telefonické domluvě by měla následovat aspoň jedna seznamovací návštěva. Jaká úskalí může taková adopce mít? V první řadě může krachnout už samotná komunikace. Ne každý je vybaven správnou sadou vlastností pro úspěšnou sociální interakci. V ideálním případě zájemce přijde do útulku, slušně se ptá na vyhlídnutého pejska a personál mu ochotně vysvětluje a radí. Na druhou stranu se provozovatel typicky ptá na vaše zázemí, zkušenosti a plány s adopťáčkem. Neexistuje žádná povinnost majitele útulku, aby vám psa vydal a vás zase nikdo nenutí jednat s ním pokud je arogantní nebo vás jako laika ponižuje. Vždy se můžete otočit a zkusit štěstí jinde. Nepropadejte skepsi, že takový pejsek už jinde nebude a věřte tomu, že u psů funguje i láska na druhý pohled a klidně můžete odejít s úplně jiným než tím prvně vyhlídnutým. Pak už zbývá jenom podepsat smlouvu, uhradit poplatek a můžete frčet domů s novým kámošem. Pamatujte si, že osvojením pejska z útulku pomůžete nejen jemu, ale na jeho teplé místo může přijít jiný, který zatím někde strádá a váš dobrý skutek umožní i jemu hledat novou rodinu.

Když z nějakého důvodu nechcete útuláčka, nabízí se možnost koupit psa od chovatele. Tady je inzerce ještě více roztříštěná a budete potřebovat správnou kombinaci trpělivosti, úsilí a štěstí. Pro některá plemena vede evidenci/nabídku volných štěňat chovatelský klub, jinak se opět nabízí různé zájmové skupiny na facebooku. Dobrý chov přináší jisté záruky a za to je třeba sáhnout hlouběji do kapsy než v případě adopce. Záleží samozřejmě na tom, jaké si se psem stanovujete cíle (výstavy, sporty a soutěže, prostý mazlíček). Od toho a dalších faktorů se bude odvíjet pořizovací cena. Počítejte s tím, že když budete trvat na módním plemeni a jeho žádané barevné variantě, ceny budou závratné. Když je velká poptávka, chovatelé si to mohou dovolit. Pro mě tu vyvstává jistá otázka etiky, jestli to chovatel dělá pro dobro plemene nebo pro obohacení. Jsem dalek toho, abych zpochybňoval princip volného trhu tvořeného nabídkou a poptávkou, ale osobně se mi příčí podporovat 200% marži a jestli někdo nabízí štěně za 55000, tak si ho může třeba naložit do octa. Nekoupím a naivně myslím, že by člověk měl chovat psy spíš jako poslání než jako byznys. Ne všichni papíroví psi jsou ovšem tak drazí. Vždycky je tu možnost nekupovat moderní plemeno a počkat si ve vrhu na nějaký nestandard. To je pejsek/fenka nevhodný do dalšího chovu. Má stejně platný průkaz původu jako ostatní, jen nesplňuje 100% standard plemene a proto bývá levnější. Někdy také chovatelské stanice umisťují starší pejsky vrácené majiteli a tam bývá cena ještě příznivější. Samozřejmě i zde platí, že jsou více a méně solidní chovatelé a nelze se orientovat pouze podle ceny (a už vůbec ne podle toho jak moc "fancy" jméno si chovatel pro svou stanici vymyslel). Zodpovědný chovatel nemá problém představit vám prostředí, ve kterém funguje. Dozvíte se něco o jeho chovných psech/fenách a pokud to dělá s opravdovým zaujetím, bude mít i nějakou jasně formulovanou myšlenku proč realizovali právě dané spojení rodičů (třeba že oba mají výjimečné vlohy pro nějakou disciplínu). Když narazíte na chovatele, který má hodně fen a podezřele často je kryje, nikdo vás nenutí ho v tom podporovat. Stejně jako u útulků platí, že můžete jít o dům dál. Seriozní chovatel se vám bez okolků pochlubí předchozími odchovy a můžete si udělat obrázek o jeho úrovni. Když to všechno klapne, budete mít psa s jasným původem/rodokmenem, genetikou atd. Nikdo vás nenutí na něm dále chovat a samozřejmě nemusíte ani na výstavy a soutěže.

Proč neuvádím a nedoporučuji koupi psa od množitelů? Jednoduše proto, že s takovým způsobem nesouhlasím a nelíbí se mi. U bazošové nabídky pologramotných domácích množáků, kteří jako kolovrátek opakují bláboly s inzercí zaručeně čistokrevných psů bez PP a nestydí se říct si za ně peníze, které se před dvěma roky platily za psy s průkazem původu se mi už otevírá kudla v kapse. Tam je to vyloženě produkce štěňat na kšeft bez ohledu na vhodnost křížení daného páru. Často se kupující ohání tím, že nemají peníze na papíráka. Pokud někdo nemá peníze, tak ať si nekupuje psa. Tečka. Vadí vám přemrštěné ceny buldočků, pudlů, mopsů a merle australáků? Tak si buď počkejte až zlevní nebo si vyberte nějakou alternativu, ovšem takovou, která s sebou nepřináší utrpení. Nejsem až takový cíťa, ale třeba o riziku křížení jedinců s merle genem už bylo napsáno dost, stejně jako o hydrocefalických čivavách a deformovaných nemocných buldočcích. Množírna není jenom stohlavá smečka zavřená ve sklepě nebo nějaké hale. Je to i fena nakrývaná v domácích podmínkách "na gauči", aby majitelům vydělala nebo uspokojila jejich psychickou poruchu (megalomanii). Dobře je to všechno popsané na webu nemnozdoma.cz

Nebuďte lhostejní a vybírejte svého čtyřnohého kamaráda uváženě. Nejhorší co můžete udělat je přístup: já chci psa a chci ho hned, ber kde ber. Na správného psa někdy můžete čekat i rok a stojí to za to.