Když už jsem přidal fotky, podělím se s vámi i o pár zkušeností z geovýletu do Lisabonu a okolí. Jak vlastně vznikl nápad letět do Lisabonu? Původně byla ve hře Mallorca zprostředkovaná přes cestovku, ale tam se vyskytly problémy s letem (krátce předtím zkrachoval Sky Europe, takže byl problém sehnat nějaký rozumný let do dané oblasti). Další možné plány byly Porto, Lisabon, Valencie, Malaga nebo Bilbao. Po prostudování možností cestování (cena, počet přestupů) se ukázalo, že nejlepší volba bude Lisabon. Přímý let s TAP Portugal za cca 4 hodiny vypadal celkem dobře. Nikdy předtím jsem s touto společností neletěl, ale nevypadala nijak děsivě, takže jsem na poslední chvíli nakliknul letenky (zpáteční asi 7600, kdybych ji kupoval dřív, vyšla by samozřejmě levněji), na wikipedii apod. vybral seznam zajímavostí, které stojí za to vidět a objednal bydlení přímo v centru Lisabonu.

Za týden už na nás čekal na Ruzyni Airbus A330 s logem TAP (pracovní název ťapík). Let byl celkem pohodový, viděli jsme Pyreneje, nějaká pěkná jezera a cesta celkem plynula. V Lisabonu jsme nechtěli vymýšlet žádné pokusy a omyly a tak jsme se nechali do hotelu dovézt taxíkem. Lisabonská taxi služba je ráj Mercedesů (staré nezničitelné E klasse) a i když je tam rozdíl generace, přišlo mi to jako lepší svezení než u nás Superb taxíkem. Hotýlek byl přímo v centru a řekněme, že úměrný ceně (malý pokoj, koupelna a záchod), na přespání stačil.

Stravování - jedlo a pilo se nám tam opravdu dobře. Servis poskytovaný zákazníkovi byl na vysoké úrovni, jídlo chutné, s pivem taky nebyl problém, ceny v takovém eurostandardu. V centru je velký výběr podniků všeho druhu, obsluha se snaží ulovit toho svého strávníka a číšníci se starají o to, aby se k nim zákazníci rádi vraceli (když jsme vypili tři piva, donesli nám čtvrté na účet podniku atd.). Pokud někdo holduje mořským plodům, rozhodně si v Lisabonu přijde na své, my jsme se ovšem drželi o něco konvenčnější kuchyně.

Doprava - na prvním místě uvádím metro, které je docela srozumitelné a je to efektivní způsob cestování po městě. Jediné, co potřebujete, je elektronická jízdenka VIVA (kartička za pár šupů, získáte jí v každé stanici metra na počkání, je anonymní, můžete si jí nabít kreditem a už jen vesele cestovat - po této zkušenosti se divím, proč u nás máme v porovnání tak nešikovnou open card). Pokud se chcete podívat i mimo město, přichází na řadu vlak. Celkem zajímavé je hlavní nádraží Oriente v Lisabonu, což je asi 4 patrový komplex, kde se kříží metro s vlaky a obchodními zónami. Při cestování vlakem přichází opět ke cti VIVA karta, na kterou si můžete buď koupit jízdenku v dost chaotickém automatu nebo u okénka s informacemi, kde vám obsluha ochotně vysvětlí co a jak, kde máte přestupovat atd. Do třetice všeho dobrého jsme vyzkoušeli i městský autobus, kde jsme naštěstí jeli z konečné na konečnou, jinak by byla orientace složitější. Na autobus jsme si koupili jízdenku přímo u řidiče.

Výlety - pár dnů jsme věnovali průzkumům města, jak je vidět z fotek. Atrakce, které za to stojí jsou Monument objevitelů, nejstarší výtah v Evropě, portugalský "Golden gate", Cristo rei, park Eduarda VII, Belem a celkem zajímavý je i tamní hřbitov. Většina výletů po městě se dá celkem snadno realizovat pěšky nebo metrem. Složitější to bylo s výletem ke Cristo rei. Při dopravě vlakem přicházel v úvahu jenom nějaký ekvivalent našeho IC a to byla celkem slušná pálka za lístek. Z centra Lisabonu tam ale jedou dva autobusy, takže stačí jenom trochu hledat na webu provozovatele autobusů. Stejný IC vlak jede i do parku Arrabida (Setúbal), ve kterém jsme nebyli, ale podle fotek vypadal celkem lákavě. Náš výlet vlakem vedl do Sintry a zpět. Sintra je velmi zajímavé město západně od Lisabonu. Pokud se nepletu, tak se v něm mísí okázalá architektura domů postavených portugalskými aristokraty s architekturou Maurů, kteří toto území nějaký čas ovládali. Když už jste jednou v Sintře, vyplatí se sednout na autobus a dojet na údajně nejzápadnější místo Evropy - Cabo da Roca. Je to opravdu zážitek, řidiči autobusů jsou drsňáci a řítí se serpentinami s plynem na podlaze, to samé platí o uličkách, které jsou tak právě jenom na šířku autobusu. Vše, co podle mě stálo za vyfocení, najdete ve fotogalerii a můžete se sami rozhodnout, co by vás mohlo zajímat.

Krabičky - nic moc. Nejdřív jsme zjistili, že brácha nechal doma všechny vytištěné hinty, pak jsme zjistili, že vlastně ani nemá podrobnou mapu Portugalska a završeno to bylo tím, že Lisabon je v nějakém geostínu a GPS se tam strašně dlouho nemohla chytit. Krom toho jsme ve městě nenarazili snad na žádnou dobře zaměřenou pixlu, všechno 20 metrů vedle. Podobnou zkušenost měli podle listingů i ostatní kačeři. Takže pokud jde o geocaching, nemůžu vám Lisabon zrovna doporučit.

Cesta zpět znamenala vstávání celkem brzo ráno (ovšem Portugalsko je od nás hodinu posunuté) a nepříjemný zážitek s taxíkem při cestě na letiště. Nevím, jestli to bylo nočním příplatkem nebo jinou taxi společností, ale cesta z hotelu na letiště stála dvojnásobek toho co nás stála cesta z letiště do hotelu. Na letišti už všechno probíhalo hladce (i když překvapením bylo, že se všechny lety do Schengenu odbavovaly asi na 6 přepážkách bez ladu a skladu) a ťapík nás v pohodě vysadil na Ruzyni.